Báseň č. 32

Pod tíhou snů,

pod tíhou představivosti,

pod hranicí snesitelnosti,

měřím lítost tolerancí.

,,Ó,Maří Magdaleno, prosím,dej mi napít krve,

prýštící ze stigmat na srdci tvém,

protože tak,

jedině tak,

se pomstím nocím za probdělé dny!"

Pod tíhou rozumu,

pod tíhou moudrosti,

před hranicí snesitelnosti,

měřím trýzeň tolerancí.

,,Ó,Maří Magdaleno, prosím,dej mi napít potu,

perlícím se na čele tvém,

protože tak,

jedině tak,

odpustím nocím hříchy!"

Pod tíhou věrnosti,

pod tíhou odpovědnosti,

ne na hranici snesitelnosti,

měřím hoře tolerancí.

,,Ó,Maří Magdaleno, prosím,dej mi napít slz,

které proléváš za zrádnou lásku Jidášovu k tobě,

protože tak,

jedině tak,

vysvětím noce,ne probdělé dny!"

Pod tíhou cti,

pod tíhou spravedlnosti,

u hranic snesitelnosti,

měřím útrpnost tolerancí.

,,Ó,Maří Magdaleno, prosím,dej mi napít myšlenek,

kterými omýváš tělo zrádného Jidáše,

protože tak,

jedině tak,

potrestám noce za probdělé dny!"